Nová aktivita přispívá podle ředitele Dopravního podniku města Jihlavy Radima Rovnera k pozitivnímu dojmu z cestování MHD. Díky paní na úklid mohou navíc rychleji reagovat na nepořádek na zastávkách a zároveň se věnovat jejich pravidelnému úklidu.
Je pár minut po deváté hodině. Přestože svítí sluníčko, teplo rozhodně není. Strkám ruce do kapes, abych si je zahřála, a docházím na zastávku Chlumova. Čekat by tam na mě měla paní Hana, která od loňského srpna uklízí v Jihlavě všech 240 zastávek MHD.
Naproti obchodnímu domu posedává nebo postává asi 10 lidí. Většina z nich se chystá nastoupit do právě přijíždějícího Áčka, když v tom mezi nimi zahlédnu drobnou ženu v červené čepici a reflexní bundě. „Dobrý den,“ zdraví mě nesměle a z bílého auta s nápisem Dopravní podnik města Jihlavy vytahuje smetáček a lopatku. „Vy opravdu zametáte zastávku smetáčkem?“ ptám se nevěřícně. „Celou zastávku určitě ne,“ usmívá se a kývne hlavou k odpadkovému koši nedaleko nás. „Podívejte, co je tu těch nedopalků. Když už teda někdo kouří na zastávce, kde je to zakázané, mohl by to aspoň vhazovat do koše,“ říká mi a začíná nedopalky zametat. S růžovými gumovými rukavicemi na rukou jich pár ještě sbírá, protože namést je z namrzlého chodníku na lopatku, není až tak snadné. Po asi pěti minutách se zvedá a okolí odpadkového koše je bez jediného smítka.
Nedopalky vyklepává z lopatky do koše a jde zpět k autu, kde si bere do ruky koště. „Dneska je tu relativně čisto. Měla byste to tu vidět po víkendu. To se tu válejí PET lahve, rozbité sklo a výjimkou nejsou bohužel ani zvratky nebo krev,“ kroutí hlavou, zatímco zametá chodník. Starší cestující, která si před chviličkou na zastávce sedla, znovu vstává, aby mohla paní Hana uklidit papírky, které jsou pod lavičkou. „Ne všichni mi ale takhle uhýbají. Občas si připadám, že některé tím úklidem spíš obtěžuju,“ říká posmutněle.
Největší nepořádek podle ní bývá na zastávkách v blízkosti obchodů. „Třeba na zastávce u Kauflandu jsem sbírala takovou tu plastovou krabičku s jídlem, které někdo nedojedl. Normálně to hodil do toho porostu, co je vedle zastávky. To nepochopíte. Válejí se tam i papírové krabice, lahve od piva, plechovky, no všechno,“ krčí rameny. „Tenhle větší odpad dávám do černých pytlů a pak to třídím do určených kontejnerů. Nenechávám to určitě v koších na zastávce. To by byly hned plné,“ dodává.
Zkušenosti má už i s opilci. „Zrovna nedávno jsem v poledne jela uklízet zastávku v ulici Brtnická a přišli tam dva mladíci pod vlivem. Měli batohy plné piva, bylo slyšet, jak jim v nich cinkají lahve. Jeden byl tak nešikovný, že při přehrabování batohu, celý obsah vysypal a rozbil. Stála jsem tam a dívala se, co bude dělat. Když si mě všiml, šel ke mně, půjčil si koště a celé to tam uklidil,“ usmívá se paní Hana a hned dodává. „Jeho kamarád mu to ale rozmlouval a pokřikoval po mě, ať si to uklidím sama, že je to přece moje práce. Pokouším se si tyhle reakce moc nebrat, ale někdy je to těžké.“
Zastávka v ulici Chlumova je po 20 minutovém úklidu paní Hany zase čistá. „A tohle je pro mě ta největší odměna. Mám pořádek ráda, a když vidím, jak to vždycky prokoukne, dělá mi to radost,“ říká spokojeně a uklízí koště do auta. „Omlouvám se, ale musím pokračovat dál. Dneska mě ještě čeká třeba úklid plechové zastávky v ulici Havlíčkova. Nedávno jsem tam našla dokonce injekční stříkačku. To ale nesbírám, na to nejsem vybavená. Když se něco takového objeví, je potřeba volat strážníky,“ dodává a startuje auto. „Kéž by se nad sebou někteří lidé více zamysleli. Víte, jak bychom to tu měli pěkné?“
